Jak vypadá salát kamenáč, k čemu slouží maralí kořen a co je to žížalí čaj? I to se dozvěděli návštěvníci Polního kázání, které ve středu 13. června pořádalo na svých pozemcích olomoucké pracoviště Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v.v.i. Možnosti nahlédnout do příprav genetického materiálu pro zdejší genobanku zelenin, aromatických, kořeninových a léčivých rostlin využilo více než sedm desítek lidí.
„Smyslem Polního kázání je seznámit odbornou i laickou veřejnost s výsledky naší práce, činností genové banky a aktuální situací při pěstování konkrétních druhů zelenin a léčivých a aromatických rostlin. Podmínky se totiž každý rok mění. Letos nás potkalo například poměrně silné období horka a sucha a my chceme ukázat, jak se s tím rostliny vyrovnávají. Návštěvníci si z toho mohou odnést ponaučení,“ uvedl vedoucí výzkumného týmu Genetické zdroje zelenin a speciálních plodin Miroslav Hýbl.
Zelenina a léčivé rostliny se na pozemcích o rozloze zhruba osm hektarů pěstují s jediným cílem – získat z nich semena. Celosvětovou raritou zdejšího pracoviště je kolekce dlouhodenních česneků, návštěvníci se ale mohli pokochat i pohledem na přezimované a kvetoucí plochy levandulí a dalších léčivých rostlin či se zeleninami od brukvovitých až třeba po tykvovité. Dozvěděli se například o využití artyčoku, maralího kořene či netradičního druhu máty – mentha cervina.
Polní kázání má dlouholetou tradici a někteří účastníci se na něj vracejí opakovaně. Oceňují zejména praktické rady, jichž se jim od pracovníků výzkumného ústavu dostane. Naopak poprvé se akce zúčastnila Renata Mahelová. „Pracuji v Brně v Národním odrůdovém úřadu a chtěla jsem vidět zdejší pracoviště. Moc se mi tu líbí, ráda si rozšiřuji obzory,“ uvedla Renata Mahelová.
Pro mnohé návštěvníky byly novinkou informace o žížalím čaji. Jedná se o tekutinu barvy černého čaje, která vzniká při přeměně rostlinného bioodpadu pomocí žížal a mikroorganismů při vermikompostování. „Jedná se o velmi výživné hnojivo. Je výborné pro květiny i zeleninu, já ho využívám i při pokusném pěstování smržovitých hub,“ prozradila kurátorka kolekce jedlých a léčivých hub Irena Petrželová.
Olomoucká genobanka uchovává v několika kolekcích přes 11 tisíc genetických zdrojů. Odborníci se o genetické zdroje nejen starají, ale mohou je bezplatně poskytovat vysokým školám, vědeckým pracovištím či šlechtitelům, například za účelem výzkumu a dalšího šlechtění.
